Jsem člověk na cestě. Cestě, která se vine mezi světlem a stínem, mezi vírou a pochybností, mezi filosofií a mystikou. Od dětství mě fascinovalo hledání skrytého smyslu věcí. Možná za to může můj původ – spojení řecko-italského prostředí, které ve mně zakořenilo lásku k antickému myšlení, tajemstvím opředeným mýtům i hluboké touze po vědění.
Spiritualita pro mě není dogma ani soubor pravidel. Je to neustálé odkrývání pravdy, která se zjevuje v tichu i chaosu, v okamžicích hlubokého ztišení i v zápase s každodenností. Věřím, že Bůh se dá nalézt v místech, kde ho nejméně čekáme, a že pravda nikdy není uzavřená do předem připravených formulí.
Filosofie je pro mě nástrojem, který pomáhá tříbit myšlenky, překonávat vlastní předsudky a hledat smysl za hranicemi toho, co lze snadno pojmenovat. Sociální vědy mi naopak pomáhají rozumět světu, jehož součástí jsem – světu, který je krásný i děsivý zároveň.
Nejsem pouhý badatel, jsem mystik. Moje cesta směřuje nejen k rozumovému pochopení, ale především k hlubokému vnitřnímu zakoušení, k setkání s něčím, co přesahuje všechna slova. Proto píšu. Abych zaznamenal tuto cestu, její klopýtání i vzlety, a možná tím inspiroval i další poutníky, kteří hledají smysl za hranicemi běžného života.
A proč právě tento blog? Protože cítím, že některé myšlenky a prožitky nelze udržet jen v sobě. Chci sdílet svoji cestu a zároveň se učit od těch, kteří putují po vlastních stezkách. Možná se někde setkáme. V prostoru slov a ticha, kde se pravda objevuje jako světlo pronikající temnotou.
Rossi Bianchi