Esoterik hledá vnitřní pravdu. Putuje za světlem, které nepřichází zvenčí, ale vyrůstá z nitra. Nezajímá ho dogma, instituce, vnější autorita – touží po přímém spojení s transcendentnem, po sjednocení s tajemstvím. A právě proto by měl v Kristu poznat spojence.
Ne toho Krista, kterého vykládají mocní. Ne Krista církevních dekretů, inkvizice nebo pastoračního marketingu. Ale Krista, který se modlil v tichu hor. Krista, který řekl: Boží království je ve vás. Krista, který roztrhl chrámovou oponu, aby už nebylo žádné „venku“ a „uvnitř“ – jen přítomnost. Jen Láska a Oheň.
Esoterici často vnímají křesťanství jako uzavřený svět institucí, zákazů a dogmat. A právem. Ale Kristus nebyl institucí. On sám stál proti náboženské moci své doby – a byl jí odmítnut. Právě tím je bratr mystikům všech časů: osamělý, tichý, přítomný v srdci, ne v systému.
Církev možná vytváří zdi. Kristus je bourá. Církev píše zákon. Kristus ho naplňuje duchem. Církev může být nositelem – ale stejně tak překážkou. Kristus zůstává – vždy tichý, vždy přítomný, vždy zářící v nitru.
A proto: Kdo hledá skutečné Světlo, měl by se Krista nebát. Měl by ho poznat. Možná je blíž, než si esoterik myslí.
Rubriky