Věřím, že jsme si rovni tělem, ale nikoli duchem. Tento svět dává iluzi spravedlnosti – stejné tělo, stejné možnosti, stejná práva. Ale duchovní rovnost je mýtus. Duše přichází z jiného světa a přináší s sebou paměť světla či stínů, z nichž vyšla. Nejsme stvořeni prázdní. Jsme pokračováním – důsledkem toho, jak blízko jsme byli Božímu ohni ještě předtím, než jsme se narodili. Čím dále jsme stáli, tím více mrzneme. Mrzneme ve tmě, v sobectví, v nevědomosti.
Ne každý, kdo má duši, je ještě člověkem v plném smyslu slova. Jsou duše, které jsou probuzené, plné žáru, který svědčí o dávném doteku Světla. A jsou duše ztracené, ztuhlé, odvrácené, které se do tohoto světa narodily už jako polostíny. Všechny se mohou obrátit – ale ne všechny chtějí. A možná ani nemohou.