Když jsem si otevřel knihu Dělej, co ty chceš, ať je celý zákon s komentáři Aleistera Crowleyho a Sebastiana Jahiče a Charlese Stensfelda Jonese, nečekal jsem, že mě nějak zvlášť zasáhne. Vždyť s mnoha věcmi v ní ani nesouhlasím. A přece – něco ve mně zarezonovalo. Něco, co se netýká magie nebo okultismu, ale něčeho mnohem obyčejnějšího – lidské přirozenosti.
Štítek: pokrytectví
„Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.“ (J 9:41)
Slepota je požehnáním, protože nevede k soudu. Dokud přiznávám svou slepotu, zůstávám otevřený Božímu světlu. Ale jakmile řeknu: „Vidím, znám pravdu.“ — stávám se zodpovědným. A s odpovědností přichází soud.
Čtení Aleistera Crowleyho a jeho slavného hesla „Dělej, co ty chceš“ mě přivedlo k ostrému uvědomění: Křesťanská církev, která se hrdě chlubí svou láskou a pokorou, ve skutečnosti generuje víc pokrytectví a duchovního útlaku než jakékoliv jiné společenství.